Kvartet stylově zajímavě poskládaných kapel se rozhodl na počátku letošního roku vyrazit na evropské turné, jehož zastávka neminula ani naše hlavní město. Hlavními tahouny celé štace jsou švédští BURST, kteří představují svoji, na našem serveru poněkud kontroverzně přijatou, aktuální desku „Lazarus Bird“. Ovšem i společnost, kterou měli s sebou, slibovala kvalitní zážitek.

Největší neznámou večera pro mě byli finští MEDEIA. Uskupení, v jehož řadách od roku 2007 působí, jak jinak než na postu křiklouna, vokalista extrémistů ROTTEN SOUND Keijo Niinimaa, se žánrově pohybuje na vlně moderního tvrdého metalu. Nasazení na pódiu bylo neméně intenzivní, jako v případě zmiňovaných grindových brusičů, samotný Keijo, jak už jsme u něj zvyklí, potil krev a pozadu v tomto nezůstával ani zbytek tvořený kytarou, basou a klávesami. Palba rychle nasekaných riffů a razantních bicích je přesně tím, co v kvalitním živém provedené funguje více než dobře. MEDEIA toho v tomto směru skutečně příliš mnoho neřeší, takže mi jejich set zní v rámci žánrových teritorií sice kvalitně, leč nijak výjimečně. Zpestření v podobě kláves není sice v tomto stylu příliš obvyklé, ale samotnou tvorbu finských to nijakým zásadním způsobem nevybočovalo z normálu. Prostě kvalitní metalový masakr, ze kterého toho, alespoň mně, v hlavě příliš nezůstalo.

To o kanadských pořízcích BISON B.C. jsem se domníval, že už je mám celkem přečtené. Nedávno zde recenzovanou desku „Quiet Earth“ jsem označil jako kvalitní, leč na svých vzorech někdy až příliš lpící počin. Veškeré podobné pochyby mi však skvělé vystoupení této čtveřice naprosto rozehnalo. Od prvních tónů úvodní skladby „Primal Emptiness Of Out Space“ rozjeli tito dřevorubci parádní metalovou show divoké intenzity a řádně hlasité muziky. Jejich už tak značně obhroublý styl byl v živém provedení zbaven jakýchkoliv zábran. Ostré kytarové riffy, které měla na svědomí trojice neustále pobíhajících maniaků, se zařezávaly do uší jako rozžhavená kudla do másla. Ani nevím, jestli mě na BISON B.C. bavilo více to vražedné nasazení, se kterým vyrukovali před pražské publikum, anebo dokonale agresivní koncertní vyznění jejich muziky. Nejspíš asi harmonická souhra obojího. Tahle kanadská banda se pro mě odteď stává prototypem dokonalého metalového klišé, které nelze nemít rád.

THE OCEAN jsou v našich krajích už téměř jako doma. Naposledy se nám představili jako předskokani švédských CULT OF LUNA, aby se o několik měsíců později vrátili ve společnosti jiné kapely ze Země tří korunek. O jejich vystoupeních je známo, že během nich převažuje především ona „coreová“ složka jejich tvorby, na úkor řekněme té „symfonické“. Nejinak tomu bylo i tentokráte. Formálně dokonalé vystoupení; dá se říct, že kapela je čím dál sehranější a kompaktnější, mělo alespoň z mého pohledu tu smůlu, že přišlo po tak zničující smršti, jakou předvedli BISON B.C. Repertoár oproti minulosti nedoznal přílišných změn. THE OCEAN mají na kontě už několik povedených, a z hlediska stopáže i velkorysých alb, takže opravdu mají kde brát a to také i činí. Tudíž kromě odkazů k prozatím ještě stále poslednímu albu „Precambrian“ z roku 2007 odezní i kousky z desek „Fluxion“ (2004) a „Aeolian“ (2005). Potemnělá světla, důraz na atmosféru a pokud možno v rámci omezených koncertních možností, které jsou dány oproti studiovým nahrávkám i omezenou sestavou, i na co nejvěrnější podání košatých aranží, kterými jsou alba těchto Němců pověstná. Povedený, leč z mého pohledu oproti minulým koncertům i trošku chladnější set.

Švédští sympaťáci se sice v Praze od pohříchu nepříliš početného publika potkali s velikým vděkem, ale tomuto předcházely doslova galeje v podobě souboje se zvukem. Začátek byl sice nadějný. Po úvodním intru, které tvořila hudba z filmu, jehož jméno můžete napsat do diskuse pod tento článek, přichází vynikající píseň „(We Watched) The Silver Rain“, pocházející z nové desky. Čisté zpěvy podle předpokladů svojí falešností tahaly uši, nicméně na nich (ještě stále) hudba BURST nestojí ani nepadá, takže vše je vynahrazeno kvantem příjemných kytarových motivů a celkově velmi kreativní muzikou, kterou má tato pětice na svědomí. Bohužel hned vzápětí se z reproduktorů ozývá nepříjemný zvuk zpětné vazby, který, jak se po chvíli zjistilo, měl nejspíše na svědomí porouchaný mikrofon. Výměna za nový přinesla zase problémy s výpadky vokálů. Obě události tak nepříjemně narušily dynamiku vystoupení, které se však nakonec dostalo do správných obrátek a i přes svoji krátkou stopáž BURST ostudu rozhodně neudělalo. S chutí hrající kapela představila prostřednictvím několika dlouhých skladeb ještě stále čerstvou nahrávku „Lazarus Bird“ a mezi tyto aranžérsky pestré kompozice se vtěsnalo i několik ukázek ze starší, přímočařejší tvorby. Takže závěrečný přídavek byl vyžádán naprosto po zásluze, ovšem smutným faktem bylo, že mu zůstala přihlížet sotva polovina původního počtu fanoušků. O několik minut posunutý začátek akce a tím pádem i její konec (těsně před půlnocí), vyhnal většinu osazenstva na poslední noční spoje, což bylo ne zrovna ideální zakončení jinak povedeného koncertního večera.